Identifikace jednotlivých elementů ve struktuře se děje přes jejich vzájemné vymezování se – skrze vzájemné diference. Tato diference, tato jinak řečeno hranice elementu není nijak stabilní. Tato hranice je vždy v pohybu, někdy pomalém, někdy skokovém. Toto stále převymezování v sobě nese pamět okolních hranic a elementů, i když v daném okamžiku nepřítomných. Přítomné je výsledkem nepřítomného. Element tedy nereprezentuje sám sebe, ale ukazuje částečnou podobu svého okolí – sousedních elementů v jakémsi uzávorkování sebe sama.
Význam, který je utvářen na základě rozdílů mezi elementy je procesem, vzájemným uspořádáváním a rozlišováním elementů v daném systému. Jazyk je proces(forma), nikoliv substance.
jazyk jako mřížka, či rastr položená přes spojitou významovou substanci jazyka. Tzn. že význam jednoho elementu sahá tam, kde začíná význam jiných prvků. Různé mřížky (jazyky) mohou tedy členit významovou skutečnost jinak.
Element můžeme postulovat ve dvojí rovině – konkrétních projevů (např. mluvy) a rovině systému, významu, který umožnuje, že mohou různí mluvčí, kteří mluví stejným jazykem, chápat všichni stejně. Tento systém organizuje průběh konkrétních výskytů.
Systém je nevědomý, ale není náhodný. Systném je neustálý proces zpřesnování a upřesnování nevytváří kontinuální změnu, ale probíhá skoky.
Element nemá význam, který mu plně zaručuje preexistující systém, nýbrž význam znaku se neustále děje. Ale tím padá představa znaku jako toho, co zastupuje věc samu.
Znak je vymezován diferencí k jiným znakům, ale tato diference není nic pevného, nebo určující znaky jsou také už vždy v pohybu. Je tak vymezován stopami po jiných znacích a nese v sobě stapy všech těch znaků, jimiž je vymezen a jež samy nejsou přítomné. Znak je tedy vymezen vždy tím, co je nepřítomné, těmi znaky a stopami které tu nejsou a které přesto určtují to, co znak zastupuje. Přítomné je výsledkem nepřítomného. Znak nikdy nereprezentuje reprezentované, nýbrž vždy odkládá přítomnost toho, co označuje.
