Hromadí se mi knihy. Nejen nějaké takové náhodné úlovky, co mě někde přepadly anebo dary dobrodinců, ale knihy pečlivě vybírané, ty které “musím” přečíst. Hromadí se do komínků a komínů, rozlévají se po podlaze a padají z polic knihoven. Každá pro sebe požaduje čas a pozornost.
Nedávno se mi dostalo poučení, že o své vzdělání pečující člověk by měl přečíst denně 100 stran textu. Do této denní porce se samozřejmě nepočítají strany související s prací či školou. Od toho dne se před svými knihami schovávám.
Ani sluchátka a běžecké boty už neutlumí pocit viny z nečtení a tak tedy nezbývá než se začít přibližovat malými kroky 100 stranné laťce. Nevím přesně kde a čím začít, ale vím, kde hledat pomoc.